Nejvíce se nám zamlouval výstup na nejvyšší horu Bulharska a zároveň celého Balkánu z lyžařského střediska Borovec. Na túru jsme vyrazili poměrně pozdě, protože jsme se původně chtěli jen trochu seznámit s Rilou. Šli jsme po sjezdovce na Sitniakovo, pak klesání a dále příjemná cesta údolím stále vzhůru. Počasí nám přálo, tak jsme se rozhodli pokračovat. Pro nocleh jsme si vybrali chatu Musala ve výšce 2.389 m (na cestě zpět). Mimo sezónu (konec října) byla zavřená, ale nechávají otevřenou její část s možností bezplatného noclehu. Je situována při plesech s výhledem na Musalu, Malou Musalu a Jastrebec.
Cesta na vrchol z chaty vede vedle plese, které se dá obejít z obou stran. Přibližně po hodince míjíme útulné Ledeno ezero (modrou pyramidu), kde je možné nouzově přespat. Odtud ještě ca. 30 minut a jsme "na střeše Balkánu".
P.S. - my jsme během celé túry potkali dva turisty (31.10.)
Nejvyšším bodem Finska je hřeben hory Halti, její vrchol totiž leží jen několik desítek metrů v sousedním Norsku. První červencový týden vyrážíme z norské strany, z kempu v Birtavarre po přístupové cestě, místy v horším stavu, na parkoviště u jezera Guolasjávri (750 m). Z parkoviště vede trasa podél sobí ohradě. První část výstupu je nejstrmější. My jsme už měli sněhu málo, přesto jsme měli občas problém najít značení. Pohybovali jsme se však v bezpečném terénu a tak nějaké ty metry navíc nám nepřekážely. Během celého dne jsme potkali jen dvě turistky a soby. Jde o mírně náročnou turistiku s celkovou délkou 7-8 hodin při pohodovém tempu a častém focení. Náš okruh měřil přibližně 20 kilometrů a celkové převýšení bylo 570 m. Větší část trasy vede sutí, což může výstup mírně zkomplikovat v případě sněhu, mrazu nebo v dešti.
Původně jsme uvažovali nad výstupem z turistického střediska Kilpisjärvi, kde se dá také přespat (ubytování zde bylo poměrně drahé oproti kempu a chatkám v Birtavarre). Trek s výstupem na Halti však zabere několik dní s nocováním na chatách. Celková délka této trasy je 55 km a je součástí Arctic Trail.
Ostatní informace:
* Web kempu v Birtavarre najdete zde: http://eng.high-north.com/camp-birtavarre/
* Web stránka s informacemi o středisku Kilpisjärvi: http://www.nationalparks.fi/en/kilpisjarvivisitorcentre
Nejvyšší horou Chorvatska je Sinjal (nebo také Dinara), který leží na chorvatsko-bosenských hranicích a je součástí pohoří Dinara. Nejvyšší horou tohoto pohoří je však Troglav, ležící v sousední Bosně a Hercegovině.
Východiskem pro výstup z jihovýchodní strany je obec Glavaš (580 m n.m.). Obec je spíše osadou s pár domy. Výstup je dobře značený a poměrně pestrý - žádná nudná cesta na vrchol. Už po pár minutách vede chodník vedle zřícenině hradu. Po zhruba půl hodince nás upozorní tabule na jeskyni po pravé straně. Pokud máte dobrou čelovku, tak tam zavítejte - je tam spleť cest a netopýrů :-)
Po hodince a půl přicházíme k prameni (dle GPS přibližně 950 m n.m.). Pokud se nezdržíte na hradě a v jeskyni jako my, tak to zvládnete za dobrou hodinku. Od pramene začíná strmější nástup (zhruba 160 výškových metrů) a po něm se dostanete do údolí, které nabízí zcela jiný obraz Chorvatska jako byste možná čekali. Chodník s mírným převýšením nás vedl loukami na rozcestí (na tabuli je označený vrchol Dinara). A pak cesta listnatým "lesíkem", kde začalo přibývat sněhu... Bylo ho stále více a tak jsme se místy propadaly až téměř po pás (byl konec března). Na vrcholu je umístěn betonový sloupek s kovovou schránkou, v níž se nachází vrcholová kniha.
Celou cestou jsme nepotkali nikoho. V tomto jarním období bylo provedeno jen pár výstupů. Celý výstup byl bezpečný (a to i přes hromadu sněhu) a dobře značený.
Ostatní informace:
* Informace v anglickém jazyce na stránce chorvatského horského svazu: http://www.hps.hr/english/dinara/
* Celkem cenově výhodně se dá ubytovat ve městě Knin, které je vzdáleno od osady Glavaš zhruba 32 km
Uvažujete nad turistikou v Mavrovskému národním parku nebo se chystáte na nejvyšší horu Makedonie Golem Korab? Tak možná právě Vám pomohou základní informace z výstupu.
Koncem října jsme se rozhodli odcestovat do Makedonie na hory. Prepoveď počasí hlásila krásné podzimní počasí a "nadupaný" informacemi z internetu jsme si vybrali národní park Mavrovo. Obávané kolony na maďarsko-srbských hranicích už nebyly tak hrozné jako v létě a také cesty byly poloprázdné. Na nocleh jsme zvolili hotel Korab Trnica, který je ideální volbou pro výstup, pokud neplánujete stanovat. Hotel byl nedávno renovovaný, výborně tam vaří, je tam i malý obchůdek s možností dokoupit základní potraviny, bankomat, ochotný personál ovládající angličtinu (nakreslili nám mapku, jak se dostat autem na výchozí parkoviště, prodloužili nám bezplatně check-out ...) a samozřejmě wi-fi :-)
Cesta z hotelu až po výchozí bod - parkoviště u bývalé budově pohraniční stráže Pilana Pobeda (nebo Pilana-Stirovica) ve výšce 1.454 m, trvala téměř 45 minut. Cesta je v poměrně špatném stavu a některé úseky je třeba jít doslova krokem. Cestou na Pilanu se prochází Střezimíř - kde bylo třeba ukázat cestovní doklady.
Z Pilany vede dobře značený chodník. Ten vede nejprve lesem, pak přechází k opuštěnému salaši a odtud do sedla, ze kterého se naskytnou nové výhledy do další doliny. Ze sedla třeba ještě trochu výš vystoupat a potom přichází pohodový traverz. Otevírají se nové a nové výhledy...
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Ostatní (možná pro někoho důležité) informace:
* V Makedonii se platí na dálnicích mýtné (stejně jako v Srbsku), čili nepotřebujete dálniční známky. Platit se dá i v Eurech.
* Nikde jsme neměli problém platit kartou, případně v Eurech. Domácí měnu jsme vytáhli z bankomatu přímo v Trnici - kurz: 1 Euro = ca. 61.50 denárů
* Telefonický kontakt do informační kanceláře Mavrovo: +389 42 489 019
* Cestou na Korab jsou dva prameny - jeden je ca. 100 m pod opuštěným salašem a druhý je kousek nad ním (10-15 minut)
* Výstup z Pilana podle informační cedule trvá 4 a půl hodiny. Zdatnější turisté to bez problémů zvládnou za 3 a půl hodiny.
* Parkovat lze přímo před budovou pohraniční stráže. V budově byly policisté a absolutně nás neřešili. Auto jsme tam parkovali 2 krát.
* Výstup není náročný a zvládnou ho i začátečníci (s relativně dobrou kondicí). Během výstupu nejsou lezecké úseky.
Výstup na nejvyšší a nejznámější rakouskou horu jsme naplánovali na polovinu července. Túru začínáme kolem 5:30 z parkoviště blízko Franz Josefs Höhe. Nejdříve na naše zklamání klesáme směrem k ledovci - během klesání nás informují tabule s údajem, kam až sahal ledovec v kterém roce. Rapidně se začal zmenšovat až posledních 20 let... Z údolí začínáme už jen stoupat až po chatu Erzherzog Johann Hütte (3.282 m). Po krátkém odpočinku na chatě vystupujeme přes Kl. Glockner 3.770 m na vrchol.
Oblíbeným a častým východiskem této túry je parkoviště u chaty Lucknerhaus (1.918 m). Odtud vede trasa přes Studlhütte (2.802 m) a pak tzv. "normálka" k ledovci Kodnitzkees až po chatu Erzherzog Johann Hütte.
Další (možná pro někoho důležité) informace:
* Na vrchol jde z chaty Erzherzog Johann Hütte velké množství turistů, na několika úsecích se čeká. Průvodci nejsou zbytečně tolerantní k turistům a často se předbíhají. (Nám dokonce jeden z nich úplně drze zrušil jištění...)
* Web stránka s informacemi o horských chatách: http://www.alpenverein.at/huettenHome/DE/index.php?navid=9
Našim výchozím bodem bylo poslední parkoviště v údolí Zadnjica, asi 2 km z obce Trenta (620 mm). Túru lze začít už odtamtud, cestou autem na parkoviště si můžete ušetřit nějakou půl hodinku. Na prvním rozcestí (1.007 m) jdeme vlevo, směr sedlo Luknja (1.758 m). Ze sedla vede zajištěna cesta "Bamberg-weg" po hřebeni Plemenice. Odtud je to na vrchol ještě přibližně 3:30 hod.. Z Triglavu jsme se vybrali na chatu "na Doliče" (2.151 m), ale byla beznadějně plná a tak jsme se vydali nocí neplánovaně dolů.
Nejčastějším výchozím bodem této túry je chata Alžajev dom (1.015 m) a z chaty po Tominšek-Weg nebo variantou přes Prag na chatu Triglavsky dom (2.515 m) a odtud za hodinu přes Malý Triglav (2.739 m) na vrchol.
Ostatní (možná pro někoho důležité) informace:
* Během sezóny zde potkáte obrovské kvantum turistů, proto pokud plánujete přespat na nějaké horské chatě, je dobré si předem zarezervovat nocleh.
* Vícero výstupových variant na vrchol vede přes zajištěné (via ferrata) cesty, určitě není na škodu vzít si ze sebou patřičnou výstroj (sedák, tlumič pádu a přilbu)
* Telefonický kontakt do informačního centra národního parku Triglav (Trenta Lodge): +386 (0) 5 38 89 388
* Výstup z Trenty je poměrně dlouhý a v letních měsících určitě netřeba podcenit dostatečné množství vody.
* V národním parku Triglav je přísný zákaz stanování, upozorňují na to i četné cedule. Spaní v autě na parkovištích je tolerováno.
